Jaký materiál zvolit pro snubní prsten?
Při výběru snubních prstenů se mě zákazníci často ptají, jaký materiál je nejlepší. Odpověď ale není úplně jednoduchá. Nejde totiž jen o to, jestli je prsten ze zlata nebo z platiny. Důležité je hlavně to, z jaké slitiny je vyroben.
Výrobě snubních prstenů se věnuji déle než čtvrt století a za tu dobu jsem měl možnost vyzkoušet různé materiály i slitiny. Některé používám dodnes, jiné jsem po zkušenostech opustil. V tomto článku bych se rád podělil o to, co se mi v praxi osvědčilo.
Snubní prsteny lze vyrobit z řady materiálů a slitin — každá má jiné vlastnosti.
Žluté zlato
Se žlutým zlatem pracuji prakticky od začátku své praxe. Málokdo ale ví, že ani žluté zlato není jen jedno. Existují různé slitiny, které mají stejnou ryzost, ale liší se tvrdostí i vlastnostmi při zpracování. Některé jsou měkčí a lépe se opracovávají, jiné jsou tvrdší.
Pro výrobu snubních prstenů používám tvrdší slitinu. Je to poznat už při samotné výrobě. Materiál klade větší odpor při pilování i broušení i gravírování, ale výsledkem je prsten, který lépe odolává každodennímu nošení. A právě to je podle mě u snubního prstenu důležité.
Snubní prsteny ze žlutého zlata v tvrdší slitině, která lépe odolává nošení.
Bílé zlato
Podobné je to i s bílým zlatem. Hodně lidí si myslí, že bílé zlato je prostě jedno. Ve skutečnosti ale existuje několik různých slitin a každá se chová trochu jinak.
Během let jsem jich vyzkoušel několik. Některé byly měkčí, jiné tvrdší, některé měly bělejší odstín, jiné byly více do žluta. Nakonec jsem zůstal u tvrdší niklové slitiny. Vyhovuje mi hlavně tím, že je přirozeně velmi světlá, dobře se opracovává a podle mých zkušeností také dobře odolává běžnému nošení.
Existují ale i měkčí bílé slitiny. Jejich výhodou je, že se s nimi při výrobě pracuje o něco snadněji. Jsou tvárnější a lépe se opracovávají. Na druhou stranu mají obvykle lehce nažloutlý odstín. Dokud je prsten porhodiovaný, není to poznat. Jakmile se ale po letech začne rhodium na nejvíce namáhaných místech opotřebovávat, začne být přirozená barva slitiny více vidět.
Právě to je podle mě jeden z důvodů, proč jsou někteří lidé zklamaní, že jejich bílé zlato po několika letech už nevypadá jako nové. Ve skutečnosti se většinou neopotřebovalo zlato, ale pouze se začala více projevovat barva použité slitiny. U tvrdší světlé slitiny, kterou používám já, tento rozdíl není zdaleka tak výrazný.
Bílé zlato v tvrdší světlé slitině si dlouho udrží zářivý odstín.
Proč se bílé zlato rhodiuje
Často se říká, že rhodium je jen kvůli tomu, aby bylo bílé zlato bělejší. To je sice pravda, ale není to jediný důvod. Rhodium je velmi tvrdý drahý kov. Dodává prstenu krásný lesk, zvyšuje odolnost povrchu a zároveň funguje jako ochranná vrstva. To je důležité hlavně u slitin obsahujících nikl.
Lidé se mě občas ptají, jestli není nikl ve slitině problém. Ve skutečnosti není rozhodující jen to, kolik niklu slitina obsahuje, ale hlavně kolik se ho při nošení uvolňuje do kontaktu s pokožkou. Právě na to jsou zaměřené evropské předpisy. Rhodiová vrstva navíc funguje jako bariéra mezi slitinou a pokožkou, takže přímý kontakt se slitinou výrazně omezuje.
Z vlastní zkušenosti mohu říct ještě jednu věc. Rhodium se neopotřebovává všude stejně. Nejrychleji mizí na spodní části prstenu, která naráží do stolu, klik nebo jiných tvrdých předmětů. Naopak na vnitřní straně prstenu, která se dotýká pokožky, vydrží obvykle mnohem déle. Pokud se po letech opotřebuje, není problém prsten znovu porhodiovat a v rámci zlatnických oprav mu vrátit původní vzhled.
Kombinace barev
Jednou z věcí, které mám na zlatě nejraději, je možnost kombinovat různé barvy. Velmi často vyrábím snubní prsteny, kde se kombinuje bílé, žluté a červené zlato. Právě tato možnost dává při návrhu prstenů velkou volnost a podle mého názoru je to jedna z velkých výhod zlata oproti ostatním materiálům.
Kombinace bílého, žlutého a červeného zlata dává při návrhu velkou volnost.
Palladium
Vyzkoušel jsem i palladium. Nějakou dobu jsem z něj vyráběl prsteny a chtěl jsem zjistit, jestli by nemohlo být zajímavou alternativou. Nakonec jsem se ale vrátil ke zlatu.
Palladium je sice dobře opracovatelné, ale při práci mi připadalo měkčí a takové „mazlavé“. Měl jsem také pocit, že se při běžném nošení opotřebovává rychleji než tvrdší slitiny zlata. To samozřejmě neznamená, že je to špatný materiál. Jen mi pro výrobu snubních prstenů nevyhovoval tolik jako zlato.
Platina
Je to určitě krásný materiál, ale osobně se na jeho výrobu nezaměřuji. V České republice o ni není tak velký zájem a většina zákazníků stejně nakonec zvolí zlato.
Platina má přirozeně jemný šedobílý odstín. Vedle čerstvě porhodiovaného bílého zlata nepůsobí tak zářivě bílým dojmem, jak si někteří představují. Při nošení navíc postupně získává typickou platinovou patinu. Nejde o změnu barvy ani o oxidaci, ale o velké množství drobných škrábanců, které vytvoří jemně saténový vzhled. Z pohledu zlatníka je navíc platina náročnější na opracování, pájení i případné budoucí opravy.
A co stříbro?
Občas se setkávám i se snubními prsteny ze stříbra. Je to krásný materiál a pro mnoho druhů šperků je výbornou volbou. Pro snubní prsten, který se nosí každý den po celý život, bych ho ale osobně nedoporučil.
Stříbro je podstatně měkčí než kvalitní slitiny zlata, snadněji se poškrábe a časem má také tendenci tmavnout. I stříbrné prsteny se často rhodiují, ale stejně jako u bílého zlata je potřeba počítat s tím, že se tato vrstva časem opotřebuje.
Co bych doporučil?
Po více než čtvrt století práce jsem zjistil jednu věc. Neexistuje nejlepší materiál pro každého. Každý zákazník má jiné představy a každý materiál má své výhody.
Pokud bych ale měl doporučit materiál, se kterým mám za ta léta nejlepší zkušenosti, byly by to kvalitní slitiny žlutého a bílého zlata. Právě z nich vyrábím většinu snubních prstenů na zakázku. Nabízejí podle mě nejlepší kombinaci krásného vzhledu, dlouhé životnosti, možnosti budoucích oprav i širokých možností při návrhu prstenů.