Výroba snubního prstenu osázeného diamanty
Občas se některé zvídavější zákaznice zajímají o to, jak vlastně takový snubní prsten vzniká. Proto jsem se rozhodl v tomto článku tak trochu poodhalit tajemství jeho výroby.
A aby to bylo zajímavější, nebudu psát o výrobě snubního prstenu jen tak ledajakého, ale prstenu osázeného po celém obvodu brilianty. Budu ho vyrábět tradiční ruční technikou, tak jak dělali zlatníci šperky od pradávna. Takto vyrobený snubní prsten je pak sám o sobě originál.
Snubní prsten bude vyroben z bílého zlata, protože právě bílé zlato dá nejlépe vyniknout unikátnímu třpytu diamantů. Použiji bílé zlato s přísadou niklu. Takové bílé zlato se obtížně zpracovává, protože je velmi tvrdé, obvykle se proto nepoužívá ke strojové výrobě. Jeho výhodou je však pěkná bílá barva a šperky z něj vyrobené jsou díky jeho tvrdosti odolnější, což je u snubního prstenu určitě výhoda. Kamenů by mělo být ve šperku asi 180 kusů ve třech velikostech.
Dost ale zbytečných řečí a pustíme se do práce. Začnu tak že si naválcuji pásek plechu na potřebnou délku, šířku a tloušťku. Materiál se válcuje mezi dvěma válci ve válcovačce tak, že jak se postupně válce utahují k sobě, ubývá jeho síla, ale délka pásku se naopak zvětšuje.
V průběhu válcování i nakonec se zlato musí žíhat, protože tvrdne. Vyžíhá se zahřátím na vysokou teplotu do světle červené barvy.
Materiál tedy máme naválcovaný a teď je potřeba upravit přesně délku pásku. Délka se naměří podle velikosti snubního prstenu,tedy nanese se obvod zlatého snubního prstenu,takže v tomto případě se při velikosti 56 nanese 56 milimetrů a něco se ještě přidá kvůli tloušťce.
Když je délka upravená,tak se pásek ohne kleštěmi do tvaru kroužku a v místě švu se zaletuje. Letování probíhá tak,že na šev se nanesou kousky pájky - to je zlata, které teče při nižší teplotě,než ostatní materiál. Pak se snubní prsten zahřeje na teplotu tání pájky, ta se rozteče a spojí se s ostatním materiálem. Tím se šev spojí.
Po stočení v kleštích není kroužek ideálně kulatý.Proto se musí vyklepat kladívkem na kuželu.
Teď máme hotový na hrubo vyklepaný kroužek a ten se musí dál postupně opracovávat do finálního tvaru. Nejdřív opiluji šev v místě pájení,tím z něj odstraním přebytečnou pájku a zarovnám jej tak. Pak zapiluji pilníkem šířku snubního prstenu na bocích.
Dále opiluji a zabrousím prsten nahrubo zevnitř.A potom už jdu pilovat z venku. Profil snubního i zásnubního prstenu je vyválcovaný do plochého tvaru. Výsledný profil má však být půlkulatý, proto potřebné zakulacení je nutno pečlivě ručně vypilovat. Běžně se půlkulatý tvar již přímo vyválcuje ve válcovačce. Tento snubní prsten je však atypicky široký a proto jeho šířce neodpovídá žádný z profilů ve válcovačce.
Zajímavé je, že zlato při zahřátí zčerná je proto velmi málo podobné tomu zlatu, které známe v již vyleštěné podobě. Šperk v průběhu výroby nevypadá proto vůbec lákavě, svůj třpyt dostane až úplně nakonec po vyleštění. Právě proto chce asi málokterý zlatník ukazovat zákazníkovy rozdělanou práci.
Po opilování nahrubo pilníkem se snubní prsten nejdřív obrousí brusným kotoučkem a pak se osmirkuje a to jak zevnitř,tak zvenku.
Samotný tvar snubního prstenu je teď již hotový a je čas udělat podélné drážky,do kterých se pak budou vrtat otvory pro kameny. Drážky se nejdřív naměří odpichovátkem po celém obvodu prstenu. Potom se rýhy projedou lupínkovou pilkou do hloubky.
Nakonec se pak vypilují jehlovým pilníčkem. K tomu,aby drážky byly přesně rovné, je zapotřebí cvik.
Drážky jsou hotové, mohu se proto pustit do otvorů pro kameny. Středy otvorů si nejprve musím zase přesně rozměřit odpichovátkem po celém obvodu tak, aby mezery mezi kameny snubáku byly všechny přesně stejně velké. Pak si na středy otvorů vyklepu důlky, abych mohl na potřebná místa dobře nasadit vrták.
Otvory pro kameny - tzv. ažury se vrtají postupně nejdříve menšími pak teprve většími vrtáky. Umístění otvoru nesmí utéct ani o desetinu milimetru, každá nepřesnost je vidět. Nejdřív vyvrtám prostřední řadu pro největší kameny, pak dvě řady pro prostřední kameny a nakonec poslední dvě řady pro nejmenší diamanty.
A teď je potřeba zahloubit prostor pro prostřední řadu největších kamenů.To proto, aby diamanty po zasazení na nejvyšším místě snubního prstenu nevyčnívaly a byly při nošení chráněny před rozbitím tím, že budou zapuštěné mezi drážkami. Zahloubení snubního prstenu nejprve nahrubo vytvořím odebráním materiálu pomocí rýtka. Na jemno se pak začistí jehlovým pilníkem.
Tak a snubní prsten je už nyní nachystán na zasazování kamenů - tzv. fasování. Prsten vypadá tak trochu jako ementál.
Přesto že doteď už výroba dala docela dost práce,nejsme ještě ani v polovině. Samotné zasazování kamenů je v tomto případě velmi náročný proces, který vyžaduje mnoho času, soustředění a trpělivosti.
Začíná se tím, že pro každý kámen prstenu se musí speciálními frézami vyfrézovat lůžko. Kámen do lůžka musí přesně zapadnout tak, aby byl rovně a ve správné výšce.


Já jsem si vždycky nachystal lůžka v určitém úseku prstenu a diamanty do něj hned zasadil, byl jsem totiž zvědav, jak bude snubní prsten i s kameny vypadat a práce byla tak různorodější ne tak zdlouhavá. Celé zasazení všech kamenů mi trvalo asi týden.
Po přípravě lůžka probíhá zasazování dál tak, že diamant se do lůžka umístí do správné polohy a fasovacím rýtkem se ze čtyř stran nahrnou na něj zrnka materiálu, která jej v otvoru uzamknou. Při správném řemeslném provedení je toto velmi spolehlivý způsob zasazení. Je to jen jeden z mnoha způsobů fasování kamenů, který se hodí pro tento šperk, je ale i mnoho jiných.
Na dalším obrázku jsou už všechny kameny zasazené. To je ale sotva polovina práce,teď se musí materiál mezi kameny a zrnky vybrat a zrnka speciálními nástroji vymodelovat.
Protože jsou kameny ve šperku drženy odpíchnutými zrnky,říká se této technice zasazení „do zrnek“, nebo taky „do kornů“ - převzato z němčiny.

Na závěr se už jen zlatý šperk vyleští na motorové leštičce pomocí různých druhů kotoučů a provede se galvanizace - to je povrchová úprava pokovením rhodiem, která dává bílému zlatu krásnější barvu.
A zlatý snubní prsten je konečně hotov! Obrázek nikdy nemůže zachytit ten nádherný třpyt tolika diamantů, tu pověstnou hru barev. To by člověk musel vidět na vlastní oči.
